11. prosince 2016

Už ani neudržím myšlenku

Už snad ani neudržím myšlenku.

Vždycky mě něco napadne a já nabudu takového sebejistého přesvědčení, že ten nápad budu vědět i za den. Bohužel s sebou nenosím iCloud, do kterého bych mohla jednoduše házet své myšlenky a nápady.

Ležím si tak v posteli a říkám si, jak ten čas letí. A jak je to čím dál tím horší. Jak do 18cti popřípadě 20ceti chceme neustále dospívat ale pak nás to nějak přejde a chceme být znovu těmi dětmi, které nemusely stát na vlastních nohou. Doslova tedy ano, i když jsme často padali. Ale vždycky tady byla ta jistota, že rodiče nás dostanou z každé brindy.
  
Najednou musíme všechno dělat sami. Nefunguje pračka, sakra.. mami? Které tlačítko mám stlačit?
  
Už ani není čas na to mít čas. Můj diář je popsaný od rohu k růžku. Pořád něco do školy, učení pak na cvičení. Občas nějaký ten film nebo knížka a pak je zase večer a čas jít spát.

Nesnáším rutinu.


Často se do ní ale dostávám. Stagnovat na jednom místě je nejhorší věc, kterou můžu pro své psychické zdraví udělat. 


Ano, je občas je fajn mít tu jistotu v tom.. no v alespoň něčem.
  
Nejhorší stav je, když nežijete ale jen přežíváte. To jste určitě už slyšeli už stokrát. Ale. Uvědomujete si, že se vám to někdy opravdu děje?

To bude tou rutinou. Ach ta rutina. Přečkávám z hodiny na hodinu. Chemie? Achjo, tak fajn. Autobus jede až za třicet minut? No dobře. Cože jsi to řekla?!

Jakási vnitřní zuřivost cloumá mým tělem. Někdy to ale musí vyjít ven, ne? Těch chvílí se nejvíc bojím.
  
Organizace a řád jsou prý důležitý. A tak jsem dostala diář Doller. Abych si ten život mohla zorganizovat. A vymazala rutinu. A snažím se si ten život zorganizovat.


Alespoň ty myšlenky v něm zachytím. A pak už je neztratím.



Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za každičký komentář!